Meditace, vizualizace, nebo hypnóza? Co se doopravdy děje, když řečník řekne „Zavřete oči“

Autor: Guglielmo Poli

Představte si kongresový sál. Osm tisíc míst, většina z nich zaplacená měsíce předem. Světla zhasnou. Z reproduktorů se zvedá hluboký syntetický bzukot, tak nízký, že ho ucítíte v hrudi dřív, než ho uslyšíte. Hlas, pomalejší než předtím, vřelejší, zvukařem posazený níž a zahalený do dozvuku, říká: „Zavřete oči. Budeme spolu meditovat.“

Co následuje, trvá dvacet minut. Máte dýchat, pak jít hlouběji, pak ještě hlouběji. Jste vyzváni, abyste uviděli dveře, světlo, své budoucí já. Je vám řečeno, že ucítíte, jak se něco pohne. Lidé kolem vás začnou plakat. Někdo se směje. Když se světla znovu rozsvítí, hlas vám oznámí, že to, co se právě stalo, je důkazem, že jste připraveni na další úroveň. Další úroveň má svou cenu a nabídka končí dnes večer.

Jde o složenou scénu, nikoli o zprávu z jedné konkrétní akce. Kdo však někdy navštívil velké akce zaměřené na osobní rozvoj, pozná v ní alespoň něco. Otázka, kterou si tento článek klade, je jednoduchá: byla to meditace?

Ve většině případů zní poctivá odpověď: ne. V lepším případě šlo o řízenou vizualizaci. Často to mělo všechny znaky skupinové hypnózy. Ani jedno z toho samo o sobě není ostudné. Problém je, když se jedna věc nazývá jménem jiné, a to před tisíci lidí, kteří nikdy nesouhlasili s tím, že budou hypnotizováni.

Podívejme se, jak věda skutečně vidí rozdíl mezi meditací a hypnózou, kam do toho patří vizualizace, proč je záměna na velkých pódiích tak častá a k čemu se zavazujeme v Reconnective Academy International.

Tři praxe, tři definice

Mějte tyto tři definice na paměti. Zbytek článku se zabývá tím, co se stane, když se jejich hranice rozmažou.

Co meditace skutečně trénuje

Pozornost a uvědomění si pozornosti

Ve vlivné studii rozlišili Antoine Lutz, Heleen Slagter, John Dunne a Richard Davidson dva široké styly meditace: soustředěnou pozornost, při níž člověk drží pozornost na zvoleném objektu, například na dechu, a vrací se k němu pokaždé, když odbloudí, a otevřené sledování, při němž spočívá v nereaktivním uvědomění všeho, co se objeví (Lutz et al., 2008).

Oba styly sdílejí zásadní prvek: sledování. Meditující nejen věnuje pozornost; všímá si také toho, že pozornost věnuje, a všímá si, kdy ji věnovat přestane. Tato schopnost metauvědomění je jádrem celého tréninku.

Tři rodiny, jeden směr

Později Cortland Dahl, Lutz a Davidson navrhli širší klasifikaci se třemi rodinami: atenční praxe, konstruktivní praxe, které kultivují vlastnosti jako soucit, a dekonstruktivní praxe, které zkoumají, jak se zkušenost a pocit já vytvářejí (Dahl, Lutz & Davidson, 2015).

To je důležité kvůli poctivosti. Některé konstruktivní praxe v některých tradicích představy skutečně využívají. Bylo by tedy chybné tvrdit, že meditace nikdy nepracuje s obrazy. Co tyto rodiny spojuje, je směr práce: k větší jasnosti o vlastní mysli, nikoli menší.

Jak to vypadá zvenčí

Skutečná meditace je, upřímně řečeno, nedramatická. Sedíte. Dýcháte. Rozptýlíte se. Všimnete si toho. Vrátíte se. Výzkum zkušených meditujících zjistil rozdíly v aktivitě tzv. sítě klidového režimu mozku (default mode network), souboru oblastí spojených s bloumáním mysli a sebevztažným myšlením (Brewer et al., 2011). Rozsáhlý přehled meditačních programů nalezl středně silné doklady přínosů u úzkosti, deprese a bolesti a slabší doklady u dalších ukazatelů (Goyal et al., 2014).

Všimněte si, co tato zjištění popisují: pomalé, kumulativní změny budované týdny a měsíce. Nic na meditaci, tak jak je zkoumána, nenaznačuje, že by jejím poznávacím znamením byl sál s osmi tisíci lidmi, kteří během dvaceti minut propuknou v pláč.

Vizualizace: síla vnitřního obrazu

Proč nás obrazy tak zasahují

Mentální představa není slabou kopií vnímání. Joel Pearson, Thomas Naselaris, Emily Holmes a Stephen Kosslyn shrnuli doklady o tom, že představivost využívá mnoho stejných nervových mechanismů jako vnímání a že může silně ovlivňovat emoce, paměť i chování (Pearson et al., 2015). Proto se s představami pracuje v klinických přístupech, ve sportovní psychologii i při nácviku obtížných situací.

Jinými slovy, vizualizace je silný nástroj. Právě proto si zaslouží být správně pojmenována.

Legitimní využití

Sportovec, který si v duchu přehrává pohyb, člověk, který se připravuje na těžký rozhovor, pacient, který s terapeutem pracuje s dotěrnou vzpomínkou: to vše jsou legitimní způsoby využití představivosti. Otevřeně ukazují, co dělají, a ten, kdo je používá, obvykle ví proč.

Kde se to pokazí

Vizualizace se stává problematickou, když je vydávána za něco jiného, když obrazy volí někdo, kdo má obchodní zájem na tom, jak se budete poté cítit, a když je zkušenost prezentována jako důkaz („cítili jste to, tak je to pravda“), a ne jako technika, která vyvolává pocity na požádání. Intenzivní emoce během vizualizace dokazuje, že představivost je mocná. Nedokazuje nic o řečníkovi, o programu ani o vašem osudu.

Hypnóza: sugesce, ne spánek

Ani spánek, ani paprsek na ovládání mysli

Hypnóza není spánek ani ztráta vůle, jak ji ukazují filmy. Současný výzkum ji chápe jako formu regulace prožitku shora dolů (top-down): sugesce utvářejí to, co člověk vnímá, cítí a dělá, přičemž pocit, že to dělá dobrovolně, může být oslaben (Terhune et al., 2017).

Co se děje v mozku

Ve studii na Stanfordu Heidi Jiang, David Spiegel a jejich kolegové snímali mozek vysoce hypnabilních lidí během hypnózy. Pozorovali sníženou aktivitu v dorzální přední cingulární kůře, oblasti zapojené do sledování, spolu se změnami propojení mezi prefrontální kůrou a sítěmi spojenými s tělesným uvědoměním a sebevztažným myšlením (Jiang et al., 2017). Metaanalytický přehled studií zobrazování mozku při hypnóze rovněž poukazuje na změny v sítích, které se podílejí na pozornosti a sebemonitorování (Landry, Lifshitz & Raz, 2017).

Zjednodušeně řečeno: zatímco meditace má tendenci „pozorovatele“ v nás trénovat, hypnóza ho má tendenci ztlumit. Výzkumníci, kteří obě praxe porovnávali, například Michael Lifshitz, Natasha Campbell a Amir Raz, popisují, že obě zahrnují pozornost a často i sugesci, ovšem v odlišných konfiguracích (Lifshitz, Campbell & Raz, 2012). To je skutečné vědecké jádro toho, v čem spočívá rozdíl mezi meditací a hypnózou.

Ne každý reaguje stejně

Hypnabilita je stabilní rys. Klasická longitudinální studie zjistila, že skóre zůstávala pozoruhodně konzistentní v průběhu 25 let (Piccione, Hilgard & Zimbardo, 1989). V každém velkém publiku jsou tedy lidé, kteří budou na sugesci reagovat velmi silně, a lidé, kteří nebudou reagovat téměř vůbec. Irving Kirsch a Wayne Braffman navíc ukázali, že vnímavost k sugesci existuje i bez formální indukce; indukce ji zvyšuje jen mírně (Kirsch & Braffman, 2001).

To má přímý důsledek pro velké sály. Nejsugestibilnější lidé budou mít nejdramatičtější reakce. Tyto reakce jsou viditelné, slyšitelné a nakažlivé. Zbytek sálu je čte jako důkaz, že „se něco děje“.

Legitimní klinický nástroj

Aby bylo jasno: hypnóza není podvod. V kvalifikovaných rukou je uznávaným klinickým nástrojem, využívaným například při zvládání bolesti a úzkosti. Problémem nikdy není hypnóza sama. Problémem je hypnóza bez svého jména, bez souhlasu a bez záruk, které klinická praxe vyžaduje.

Vedle sebe

Anatomie pódiové „meditace“

Vraťte se do kongresového sálu a podívejte se na něj s těmito rozlišeními na paměti. Obvykle v něm najdete nějakou kombinaci následujících prvků, z nichž každý je dobře známý z výzkumu i praxe hypnózy.

1. Indukce

Zavřené oči, zúžení pozornosti, pokyny k dýchání, které jsou postupně pomalejší. Takto začíná mnoho hypnotických indukcí.

2. Prohlubování

„Jděte hlouběji… a ještě hlouběji… s každým nádechem jdete dvakrát hlouběji.“ V meditaci neexistuje žádné „hlouběji“, kam by se dalo jít; existuje jen všímání si. Jazyk prohlubování je typickým znakem hypnotických postupů.

3. Hlas

Hlas mluvčího se mění: je pomalejší, nižší, rytmický, někdy upravený ozvučovacím systémem pomocí dozvuku nebo efektů výšky tónu. Pomalý, rytmický, opakující se přednes je klasickým rysem indukčních scénářů. Zvuková úprava hlasu přes ozvučení je pódiovým doplňkem, jehož cílem je vyvolat dojem, že hlas přichází zevnitř vás.

4. Sugesce

„Ucítíte teplo… uvolnění… budete vědět, že jste připraveni.“ To nejsou pokyny k pozornosti. Jsou to předpovědi o vaší zkušenosti, pronášené s autoritou. U sugestibilních lidí mají sklon se naplnit, a to je pak prezentováno jako znamení.

5. Dav

Emoce se šíří. Elaine Hatfield, John Cacioppo a Richard Rapson popsali emoční nákazu: sklon automaticky napodobovat výrazy a emoce druhých a synchronizovat se s nimi, a v důsledku toho se emočně sbližovat (Hatfield, Cacioppo & Rapson, 1993). Osm tisíc lidí v temném sále, v němž ti nejsugestibilnější nahlas pláčou, tvoří mimořádně účinný zesilovač.

6. Kontext

Dlouhé dny, málo spánku, hlasitá hudba, opakované vstávání a sedání, vysoká očekávání a nemalé peníze již utracené. Nic z toho není meditace. Všechno to zvyšuje otevřenost vůči sugesci a emočním vrcholům.

7. „Výklad“ zkušenosti

Nakonec ten nejdůležitější a nejméně viditelný krok: řečník sálu sdělí, co zkušenost znamenala. V tomto výkladu, podaném ve chvíli, kdy jsou lidé stále emočně otevření, spočívá skutečný vliv.

A co ty zvláštní zvuky?

Marketingové tvrzení

Mnoho akcí a aplikací tvrdí, že využívá zvuky, nejčastěji binaurální rytmy, které „přeladí vaše mozkové vlny“ do stavu théta nebo alfa. Binaurální rytmus vzniká, když každé ucho přijímá mírně odlišnou frekvenci a mozek vnímá třetí, pulzující tón.

Co říká výzkum

Zde poctivost vyžaduje zvrat. Nejsilnější verze tohoto tvrzení není dobře podložená. Systematický přehled Ingendoh, Posny a Heine z roku 2023 zkoumal studie o binaurálních rytmech a mozkových oscilacích a zjistil nekonzistentní výsledky: více studií hypotéze o strhávání mozkových vln odporovalo, než ji podporovalo (Ingendoh, Posny & Heine, 2023). Starší metaanalýza sice nalezla určité účinky na úzkost, paměť, pozornost a vnímání bolesti, avšak se značnými rozdíly mezi studiemi (Garcia-Argibay, Santed & Reales, 2019).

Problém pódia tedy nespočívá v tom, že by řečník měl tajný zvuk, který převezme kontrolu nad vaším mozkem. Je to skoro naopak. Zvuk se často prodává s vědecky znějícím mechanismem, který důkazy jednoznačně nepodporují, zatímco skutečné hybatele zážitku (sugesce, hlas, dav, únava, očekávání) nikdo nepojmenuje.

Jde o dvojí problém transparentnosti: technika je nesprávně pojmenována a její mechanismus je nesprávně popsán.

Proč ta záměna? Pět hypotéz

Proč by řečník nazýval hypnotický postup „meditací“? Nikomu nevidíme do hlavy a bylo by nespravedlivé předpokládat u všech to nejhorší. Zde je pět hypotéz, od nejvstřícnější po nejméně vstřícnou.

1. Neznají ten rozdíl

Mnoho řečníků převzalo své scénáře od jiných řečníků. Slovo „meditace“ stálo na slajdu; nikdo se nezeptal, co znamená. To je běžné a jde o problém vzdělání.

2. „Meditace“ je úctyhodné slovo

Meditace evokuje klid, vědu, zdraví. Hypnóza evokuje estrádní vystoupení a ztrátu kontroly. Chcete-li účinek hypnózy s pověstí meditace, volba slova je nasnadě.

3. Skutečná meditace na pódiu nefunguje

Deset minut tichého uvědomování si dechu nepřinese žádný viditelný vrchol. Nedělá dobré video. Řízená hypnotická cesta vyvolá slzy, smích a svědectví během několika minut.

4. Emoční vrcholy se připisují řečníkovi

Když lidé prožijí něco intenzivního, hledají příčinu. Nejbližším kandidátem je ten, kdo drží mikrofon. Zážitek se stává „důkazem“ řečníkovy moci, přestože jej z velké části vytvořila představivost a sugestibilita samotného publika.

5. Emoční vrcholy předcházejí nabídce

Na některých akcích následuje po nejintenzivnějším společném zážitku krátce prodejní prezentace. Rozhodnutí přijatá ve stavu zvýšené emocionality a sugestibility nejsou totéž co rozhodnutí přijatá s čistou hlavou. Ať už je tento sled záměrný, nebo ne, zaslouží si kritický pohled.

Ať je důvod jakýkoli, dopad na publikum je stejný: lidé souhlasí s jednou věcí a dostanou jinou.

Rizika, poctivě pojmenovaná

Bylo by snadné, a nepoctivé, líčit hypnózu jako nebezpečnou a meditaci jako neškodnou. Důkazy jsou mnohem jemnější.

Hypnóza

Steven Jay Lynn a kolegové shrnuli negativní následné účinky hypnózy a dospěli k závěru, že ve výzkumném a klinickém prostředí jsou obecně neobvyklé a přechodné. Zároveň upozornili, že pódiové prostředí, bez screeningu, bez klinického rámce a bez následné péče, vyvolává specifické obavy (Lynn, Myer & Mackillop, 2000). Masová akce není klinika.

Meditace

Také meditace má svá rizika. Jared Lindahl, Willoughby Britton a kolegové zdokumentovali širokou škálu náročných zkušeností u meditujících, z nichž některé byly tíživé a dlouhodobé (Lindahl et al., 2017). Systematický přehled Miguela Fariase a kolegů odhadl, že nežádoucí události se objevují u nezanedbatelné menšiny praktikujících (Farias et al., 2020).

Ponaučení

Etická hranice proto nevede mezi „dobrou“ meditací a „špatnou“ hypnózou. Vede mezi praxemi, které jsou pojmenované, vysvětlené, odsouhlasené a bezpečně vedené, a praxemi, které takové nejsou. Každý změněný stav, ať je dosažen jakkoli, si zaslouží informovaný souhlas, snadnou možnost odejít a pozornost vůči lidem, kteří mohou být zranitelní.

K čemu se zavazuje Ad Unum

V Reconnective Academy International se snažíme dělat to, co říkáme. U vedených praxí v kurzech Akademie, včetně Ad Unum Experience a Ad Unum Energy Healing, to znamená následující závazky.

1. Nazýváme věci pravým jménem. Když vedeme meditaci, je to meditace. Když pracujeme s představami, nazýváme to vizualizací. Pokud bychom někdy nabídli praxi založenou na sugesci, výslovně to řekneme. Nikdy nebudeme nazývat jednu věc jménem jiné.
2. Vysvětlujeme předem. Účastníci vědí dopředu, co praxe obnáší, jak dlouho trvá a k čemu slouží.
3. Účast je vždy volbou. Kdokoli může kdykoli odmítnout, otevřít oči, sednout si jinak nebo praxi opustit, bez vysvětlování a bez odsuzování.
4. Bezpečnost je na prvním místě. Lidi, kteří procházejí psychickými obtížemi nebo jsou v lékařské či psychologické péči, zveme, aby si před intenzivními praxemi promluvili s námi i se svými odborníky. Naše praxe jsou doplňkem lékařské či psychologické péče, nikdy její náhradou.
5. Nevnucujeme žádný výklad. To, co někdo během praxe prožije, patří jemu. Nepoužíváme to jako důkaz naší moci ani něčí „připravenosti“.
6. Rozhodnutí se dělají s čistou hlavou. Nežádáme lidi, aby činili obchodní rozhodnutí v emočním doznívání intenzivní praxe.

Nejde o skromnost pro skromnost samotnou. Vyplývá to ze samotné vize Ad Unum. Cestu k jednotě nelze stavět na tom, že je člověk veden, aniž o tom ví. Jednota, jak jí rozumíme, roste ze svobody a uvědomění, nikoli z jejich pozastavení. Více si o tom můžete přečíst v našich pilířích Filozofie a Osobní růst.

Kontrolní seznam pro publikum

Až vám příště někdo z pódia řekne „pojďme spolu meditovat“, můžete si položit několik otázek. Žádná z nich nevyžaduje diplom z neurovědy.

• Jsem vyzýván, abych si všímal, nebo abych si představoval? „Všimněte si svého dechu“ je jazyk meditace. „Uvidíte zlaté dveře“ je vizualizace.
• Říká mi někdo, co budu cítit? Předpovědi o vaší zkušenosti, pronášené s autoritou, jsou sugesce.
• Zazní „hlouběji a hlouběji“? Jazyk prohlubování je poznávacím znamením hypnotických postupů.
• Změnil se dramaticky hlas nebo zvuk? Zeptejte se sami sebe proč.
• Řekl mi někdo, o co jde, a zeptal se, jestli to chci? Pokud ne, nedali jste informovaný souhlas.
• Co následuje hned potom? Pokud po intenzivním zážitku přijde nabídka, vyspěte se na to, než se o čemkoli rozhodnete.
• Mohu přestat? Vždycky můžete. Otevřete oči. Nic tím nekazíte.

Nic z toho není výzvou k cynismu. Intenzivní zážitky mohou mít smysl. Jde o to, že máte právo vědět, co je vyvolalo.

Závěr: právo vědět, co se s vámi děje

Meditace, vizualizace a hypnóza jsou tři různé nástroje. Každý má svou důstojnost, své využití a svá rizika. Problém začíná, když se nálepky prohodí: když se hypnóza prodává jako meditace, když se představivost prodává jako zjevení a když se zvuk prodává s mechanismem, který spolehlivě nemá. Právě proto je rozdíl mezi meditací a hypnózou víc než akademická otázka.

Serióznost v tomto oboru neznamená být vážný. Znamená říct lidem, co se chystáte udělat s jejich pozorností, zeptat se, zda to chtějí, a nechat je svobodné. To je měřítko, které uplatňujeme sami na sebe, a měřítko, které vyzýváme naše studenty i kolegy, aby vyžadovali.

Chcete-li prozkoumat, jak se v naší práci setkávají důkazy a zkušenost, navštivte pilíře Věda a Energie a léčení.

Často kladené otázky

Jaký je rozdíl mezi meditací a hypnózou?

Meditace trénuje pozornost a uvědomění si vlastních mentálních procesů; praktikující zůstává autorem své zkušenosti a učí se pozorovat myšlenky, aniž by se jimi nechal unášet. Hypnóza je stav soustředěné pozornosti a snížené periferní vnímavosti, v němž člověk ochotněji reaguje na sugesce, obvykle podávané někým jiným. Jedna sebemonitorování posiluje; druhá funguje zčásti tím, že ho uvolňuje.

Je řízená meditace totéž co hypnóza?

Ne nutně, ale mohou se překrývat. Vedení, které dává krátké pokyny, kam umístit pozornost, má blízko k meditaci. Vedení, které využívá indukci, jazyk prohlubování a sugesce o tom, co budete cítit, vidět nebo jak se rozhodnete, je funkčně hypnotickým postupem, ať už se nazývá jakkoli.

Je vizualizace formou meditace?

Vizualizace je záměrné využívání mentálních představ. Některé kontemplativní tradice zahrnují představy přímo do meditace, takže nejde o protiklady. Řízená cesta imaginárními scénami však sama o sobě meditací není a neměla by se jako meditace prodávat.

Mění binaurální rytmy mozkové vlny?

Důkazy jsou nekonzistentní. Systematický přehled z roku 2023 zjistil, že studie o binaurálních rytmech a mozkových oscilacích přinesly protichůdné výsledky, přičemž více studií hypotéze o strhávání odporovalo, než ji podporovalo. Byly popsány určité malé účinky na úzkost nebo vnímání bolesti, silná tvrzení o „přepínání“ mozkových vln však podložena nejsou.

Je hypnóza nebezpečná?

Ve výzkumném a klinickém prostředí jsou negativní následné účinky hypnózy obecně neobvyklé a krátkodobé. Obavy rostou v nekontrolovaném prostředí bez screeningu, souhlasu a následné péče, například při zábavních nebo masových akcích. Stejný princip platí i pro meditaci, která může mít u některých lidí rovněž nežádoucí účinky.

Jak Ad Unum přistupuje k vedeným praxím?

Ad Unum nazývá každou praxi jejím skutečným jménem, předem vysvětluje, co obnáší, nechává na každém účastníkovi, zda se zapojí, a zachovává svobodu kdykoli otevřít oči nebo přestat. Pokud praxe někdy využívá sugesci nebo představy, účastníci se to dozvědí předem.

Může meditace nebo hypnóza nahradit terapii?

Ne. Mimo klinické prostředí jde o praxe zaměřené na wellbeing a uvědomění. Mohou lékařskou či psychologickou péči doplňovat, nikdy ji však nenahrazují. Klinickou hypnózu by měli provádět pouze kvalifikovaní zdravotničtí odborníci.

Zdroje

1. Elkins, G. R., Barabasz, A. F., Council, J. R., & Spiegel, D. (2015). Advancing research and practice: The revised APA Division 30 definition of hypnosis. International Journal of Clinical and Experimental Hypnosis, 63(1), 1–9. https://doi.org/10.1080/00207144.2014.961870
2. Lutz, A., Slagter, H. A., Dunne, J. D., & Davidson, R. J. (2008). Attention regulation and monitoring in meditation. Trends in Cognitive Sciences, 12(4), 163–169. https://doi.org/10.1016/j.tics.2008.01.005
3. Dahl, C. J., Lutz, A., & Davidson, R. J. (2015). Reconstructing and deconstructing the self: Cognitive mechanisms in meditation practice. Trends in Cognitive Sciences, 19(9), 515–523. https://doi.org/10.1016/j.tics.2015.07.001
4. Brewer, J. A., Worhunsky, P. D., Gray, J. R., Tang, Y.-Y., Weber, J., & Kober, H. (2011). Meditation experience is associated with differences in default mode network activity and connectivity. PNAS, 108(50), 20254–20259. https://doi.org/10.1073/pnas.1112029108
5. Goyal, M., et al. (2014). Meditation programs for psychological stress and well-being: A systematic review and meta-analysis. JAMA Internal Medicine, 174(3), 357–368. https://doi.org/10.1001/jamainternmed.2013.13018
6. Pearson, J., Naselaris, T., Holmes, E. A., & Kosslyn, S. M. (2015). Mental imagery: Functional mechanisms and clinical applications. Trends in Cognitive Sciences, 19(10), 590–602. https://doi.org/10.1016/j.tics.2015.08.003
7. Terhune, D. B., Cleeremans, A., Raz, A., & Lynn, S. J. (2017). Hypnosis and top-down regulation of consciousness. Neuroscience & Biobehavioral Reviews, 81, 59–74. https://doi.org/10.1016/j.neubiorev.2017.02.002
8. Jiang, H., White, M. P., Greicius, M. D., Waelde, L. C., & Spiegel, D. (2017). Brain activity and functional connectivity associated with hypnosis. Cerebral Cortex, 27(8), 4083–4093. https://doi.org/10.1093/cercor/bhw220
9. Landry, M., Lifshitz, M., & Raz, A. (2017). Brain correlates of hypnosis: A systematic review and meta-analytic exploration. Neuroscience & Biobehavioral Reviews, 81, 75–98. https://doi.org/10.1016/j.neubiorev.2017.02.020
10. Lifshitz, M., Campbell, N. K. J., & Raz, A. (2012). Varieties of attention in hypnosis and meditation. Consciousness and Cognition, 21(3), 1582–1585. https://doi.org/10.1016/j.concog.2012.05.008
11. Piccione, C., Hilgard, E. R., & Zimbardo, P. G. (1989). On the degree of stability of measured hypnotizability over a 25-year period. Journal of Personality and Social Psychology, 56(2), 289–295. https://doi.org/10.1037/0022-3514.56.2.289
12. Kirsch, I., & Braffman, W. (2001). Imaginative suggestibility and hypnotizability. Current Directions in Psychological Science, 10(2), 57–61. https://doi.org/10.1111/1467-8721.00115
13. Hatfield, E., Cacioppo, J. T., & Rapson, R. L. (1993). Emotional contagion. Current Directions in Psychological Science, 2(3), 96–100. https://doi.org/10.1111/1467-8721.ep10770953
14. Ingendoh, R. M., Posny, E. S., & Heine, A. (2023). Binaural beats to entrain the brain? A systematic review of the effects of binaural beat stimulation on brain oscillatory activity, and the implications for psychological research and intervention. PLOS ONE, 18(5), e0286023. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0286023
15. Garcia-Argibay, M., Santed, M. A., & Reales, J. M. (2019). Efficacy of binaural auditory beats in cognition, anxiety, and pain perception: A meta-analysis. Psychological Research, 83(2), 357–372. https://doi.org/10.1007/s00426-018-1066-8
16. Lynn, S. J., Myer, E., & Mackillop, J. (2000). The systematic study of negative post-hypnotic effects: Research hypnosis, clinical hypnosis and stage hypnosis. Contemporary Hypnosis, 17(3), 127–131. https://doi.org/10.1002/ch.201
17. Lindahl, J. R., Fisher, N. E., Cooper, D. J., Rosen, R. K., & Britton, W. B. (2017). The varieties of contemplative experience: A mixed-methods study of meditation-related challenges in Western Buddhists. PLOS ONE, 12(5), e0176239. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0176239
18. Farias, M., Maraldi, E., Wallenkampf, K. C., & Lucchetti, G. (2020). Adverse events in meditation practices and meditation-based therapies: A systematic review. Acta Psychiatrica Scandinavica, 142(5), 374–393. https://doi.org/10.1111/acps.13225

Tento článek slouží ke vzdělávacím účelům a podpoře wellbeingu. Neposkytuje lékařské ani psychologické rady. Popsané praxe jsou doplňkem odborné péče, nikdy její náhradou. Článek se nevztahuje k žádné konkrétní osobě, akci ani organizaci; scéna z kongresového sálu je složená.

Guglielmo Poli
Ředitel Reconnective Academy International
Autor knihy Consciousness and Healing
Zakladatel Ad Unum Experience